.png "English"){kind=small}
POSELSTVÍ
Posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku
PASCHA KRISTOVA 2017
Drazí duchovní otcové, v Kristu milovaní braři a sestry – KRISTUS VSTAL Z MRTVÝCH!
Nastala Pascha, radostný den Kristova Vzkříšení, důvod pro velkou
radost. Navštěvuje nás jed-nou do roka, ale u těch, kteří rozumějí
tajemství Zmrtvýchvstání, bývá každodenně, ba dokonce ne-přetržitě.
Abychom i my mohli lépe pochopit tajemství tohoto svátku, měli bychom
upřít svou po-zornost na slova sv. Jana Damašského z Paschálního kánonu.
Říká v něm: „Včera mě s Tebou, Kriste, pochovávali, dnes s Tebou
vstávám, z mrtvých vzkříše-ným. Včera mě s Tebou přibíjeli na Kříž, sám
mě, Spasiteli, oslav spolu s sebou ve svém Království.“
Jak můžeme být „pochovaní s Kristem a vstát z mrtvých spolu s Ním“?
Když opouštíme svět a jeho marnosti, vstupujeme do pokání a pokory jako
do hrobu a tím dáváme místo Hospodinovi, který se sjednocuje s našimi
dušemi, mrtvými kvůli hříchu, křísí je svojí blahodatí a dává jim uzřít
slávu Zmrtvýchvstání.
Zmíněná sláva spočívá v tom, že my, otroci a zajatci hříchu, se
stáváme Božím dědictvím, neboť skrze Něj ožívají naše duše. Lidská duše,
která byla ve své podstatě stvořená jako nesmrtelná, zůstá-va totiž,
dokud se nesjednotí s Kristem, neplodná a bezcitná, svým způsobem mrtvá.
Celá Církev dnes zpívá: „Vzkříšení Kristovo spatřivše, pokloňme se
svatému Pánu Ježíši...“ Ale vždyť Kristovo Vzkříšení nespatřili ani jeho
současníci. O čem tedy Církev zpívá? O tom zmr-tvýchvstání k mravnému,
zbožnému životu, které se uskutečňuje v duši každého z věrných. Světlo
tohoto zmrtvýchvstání nám dává možnost duchovním způsobem uzřít
Vzkříšení Kristovo.
V Něm je skrytá síla naší víry. Neboť věřit mohou i démoni, ale žít
podle víry je dané jen lidem; a ti, kteří tak činí, mají ve své duši
Boha, podle slov: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec
ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“ (J 14,
23).
Kdysi synové Izraele v čase svátků a slavností přinášeli Bohu dary
podle zákona – oběti za hřích, zápalné oběti, prvotiny a podobně.
Vykonali Paschu, když vycházeli z Egypta. Nyní my křesťané slavíme
Paschu Hospodinovu v den světlého svátku Vzkříšení Kristova, který na
Kříž přibil hřích, zemřel za nás a vstal z mrtvých. I my přinesme
Hospodinovi dary a oběti – ale nikoliv zvířat, která Kristus nepřijímá:
neboť „Obětní hod ani oběť přídavnou“ nerozumných zvířat „si nepřeje a v
zápalné oběti“ býků a beranů „nemá zálibu“ (Ž 39, 7).
Pokud si Kristus nepřeje oběti zvířat, jaký dar bychom Mu měli
přinést v den Zmrtvýchvstání? Přinesme Mu sami sebe. Vždyť apoštol Pavel
říká: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe
přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá
bohoslužba“ (Řím 12, 1).
Jak můžeme přinést sebe jako živou a svatou oběť Bohu? Tak, že už
nebudeme „konat podle žá-dostí svého těla a mysli“ (Ef 2, 3), ale budeme
„žít z moci Božího Ducha, a nepodláhat tomu, k če-mu nás táhne naše
přirozenost“ (Gal 5, 16), neboť právě k tomu nás nabádají slova apoštola
Pavla: „umrtvujte své pozemské sklony“ (Kol 3, 5).
Jen takovouto oběť je možné nazvat živou. Zvíře, když je položené na
obětní oltář, umírá; nao-pak svatí, kteří se každodenně přinášejí Bohu,
obětují sami sebe po celý svůj život. Proto přinesme jako oběť sami
sebe; napodobujíce všecky svaté, každodenně umrtvujme svůj egoismus
kvůli Kris-tovi, našemu Bohu, tomu, který za nás zemřel a vstal z
mrtvých.
Jakým způsobem se svatí umrtvovali? Nemilovali svět ani to, co je ve
světě, zřekli se všeho, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na
čem si v životě zakládá (1 Jn 2, 15-16), tj. zřekli se žá-dostivosti,
chamtivosti a marnomyslnosti, vzali svůj kříž a následovali Krista,
ukřižovali svět pro se-be a sebe pro svět (Gal 6, 14). O nich apoštol
Pavel praví: „Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se
svými vášněmi a sklony“ (Gal 5, 24).
A jak se přinášeli za oběť? Žili nikoliv pro sebe, ale podřídili se
Božím příkazům a zanechali svo-je tužby pro lásku k Bohu a bližnímu, tj.
opustili každou připoutanost k tomuto světu, vzali svůj kříž a
následovali Krista podle slov: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus“
(Gal 2, 20).
Přinesme Hospodinovi jako oběť sami sebe, neboť nás si přeje Bůh,
vždyť jsme Jeho najvzácně-jším dílem. Zatímco všecko ostatní stvořil
svým slovem, člověka zformoval „vlastníma rukama“. Všecko na tomto světě
zařídil tak, aby sloužilo člověku k užitku. Ustanovil ho za vládce nade
vším a daroval mu rajskou blaženost. A když člověk nakonec upadl do
hříchu, Bůh ho obnovil ne jinak než Krví svého jednorozeného Syna.
Proto je člověk vskutku nejdrahocennějším Božím dílem; a nejen
nejdrahocennějším, ale i nej-bližším, nejvlastnějším, vždyť ho stvořil,
aby byl Jeho obrazem podle Jeho podoby (Gen 1, 26-27; 2, 7).
Sám náš Pán, když k nám sestoupil, vzal na sebe podobu Člověka –
přijal lidské tělo a duši, jed-noduše řečeno: stal se Člověkem se vším
všudy, kromě hříchu, a tím ještě více učinil člověka podob-ným sobě –
učinil ho svým.
A tak se podle slov apoštola Pavla „očisťme od každé poskvrny těla i
ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží“ (2 Kor 7, 1), tj.
učiňme Boží obraz v sobě tak čistý, jak jsme ho kdysi dostali. Setřeme z
něho nečistotu hříchu, aby se ukázala krása ctností. Obnovme ho v sobě
tak, aby byl „bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného“ (Ef 5, 27).
Pamatujme, podle obrazu koho jsme byli stvořeni, a nezapomínejme na
všecka Boží dobrodiní, která nám daroval ze své lásky. S Božím obrazem v
nás je totiž spjato tajemství Kristovy smrti. Když jsme upadnutím do
hříchu Boží obraz v sobě zatemnili a kvůli svým přestupkům a hříchům
byli mrtví (Ef 2, 1), Bůh, jak praví svatý apoštol, se slitoval nad svým
stvořením a obrazem, stal se kvůli nám Člověkem a přijal za nás mrtvé
smrt, aby nás vyvedl k životu.
On sám vystoupil na svatý Kříž a přibil na něj hřích, za který jsme
byli vyhnáni z Ráje; „zajal za-jatce“ (Ž 67, 19; Ef 4, 8), jak praví
Písmo. Co znamená: „zajal zajatce (csl. pľiní pľín)“? To, že od času
Adamova přestupku nás náš nepřítel ďábel zajal a držel ve své moci,
takže lidské duše po oddělení od těla odcházely do podsvětí, neboť Ráj
byl pro nás zavřený. Když Kristus vystoupil na svatý a životonosný Kříž,
svojí Krví nás vysvobodil ze zajetí a vytrhl z ruky nepřítele. Když
zvítězil a porazil toho, který nás zajal, zajal nás takříkajíc nazpět –
pro sebe. Z Jeho lásky jsme byli vytrženi z moci podsvětí a nyní už
závisí jen na nás, zda vystoupíme do Ráje. Podsvětí už nad námi nevládne
jako předtím a nedrží nás ve svém otroctví.
Varujme se hříchu, neboť každý dobrovolný hřích nás opět vydává do
moci podsvětí, znovu nás zotročuje. Poté, co nás Pán Ježíš Kristus
vysvobodil z podsvětí svou krví, bude hanba a velké ne-štěstí, když
svojí lhostejností a nepozorností sami sebe znovu uvrhneme do pekla. Kéž
se tedy nad námi smiluje dobrotivý Bůh a daruje nám neúnavnou bdělost
pamatovat na všecko toto a pomáhat sobě i bližním, abychom v den
Strašného soudu našli aspoň maličkou milost.
„Pane, který jsi přetrpěl Kříž, pošlapal smrt a vstal z mrtvých, naplň náš život pokojem, neboť Ty jediný jsi všemohoucí. Amen.“
+ Rastislav
arcibiskup prešovský,
metropolita českých zemí a Slovenska
+ Michal
arcibiskup pražský a českých zemí
+ Juraj
arcibiskup michalovsko-košický
+ Simeon
arcibiskup olomoucko-brněnský
+ Izaiáš
biskup šumperský
+ Jáchym
arcibiskup berounský,
1.tajemník posvátného synodu
Mitr. prot. prof Th.Dr Milan Gerka, Csc.
2. tajemník posvátného synodu
